Elbereth stránky

 Večer se Daniel a Justin vydali na návštěvu k Siriovi. Nikoho z Nebelvíru nezajímalo, kam jdou, a tak si nemuseli vymýšlet žádnou výmluvu.

Daniel zaklepal na dveře kabinetu profesora obrany a čekal. Otevřít jim přišel rozesmátý Sirius.

„Tak už jste tady,“ poznamenal a pustil je dovnitř.

V jeho kabinetu seděl James a Lily s Petunií. Všichni tři v sobě dusili smích.

„Ahoj, zlato,“ usmála se Lily na svého syna, když se vedle ní posadil.

Petunie naopak Justina objala.

„Tak povídejte, jak jste se měli?“ vyzvídal hned James.

Daniel se pustil do vyprávění. Jamese docela naštvalo chování jejich spolužáků, ale Daniel ho ujistil, že jim to vůbec nevadí. Když jim vyprávěl o Ginny, nemohl si nevšimnout, jak na sebe James se Siriem mrkli. Nijak to ale nekomentoval

„Vím, jak je pro tebe těžké lhát svým kamarádům, ale pro tvůj úkol je to důležité. Až bude po všem, tak určitě pochopí, proč jsi tohle všechno dělal,“ utěšovala ho Lily.

Náhle na dveře kabinetu někdo zaklepal a bez vyzvání vpadl dovnitř.

„Pane profesore, máme tu menší problém,“ spustila Ginny hned, co popadla dech.

Potom se rozhlédla po místnosti a vykulila oči, když viděla Jamese a Lily.

„Já to tušila. Velice působivé, Harry,“ ukázala prstem na Daniela.

James se neudržel a rozesmál se.

„Jak jsi to poznala?“ divil se Daniel.

„To tvoje oči. Ještě u nikoho jsem takové neviděla. A navíc, ty tvoje bych poznala vždycky,“ zrudla Ginny.

„Co se stalo, Ginny?“ zajímal se Sirius a vstal.

„Jde o Hermionu. Přišel jí dopis a asi v něm bylo nějaké zlé kouzlo, protože nikdo neví, jak ji z toho stavu dostat. Profesorka McGonagallová mě poslala za tebou, Siriusi,“ mrkla na něj Ginny.

„A jak jsi přišla na tohle?“ nechápal Sirius.

„Došlo mi to,“ pokrčila rameny Ginny.

„Musíme jít. Hermiona je v nebezpečí,“ vzpamatoval se Daniel.

Spolu s Justinem, Ginny a Siriem doběhli do Nebelvírské věže.

„Marcusi, to jsem ráda, že jste tady. Nejspíše je to černá magie. Přišlo to támhle s tím dopisem,“ ukázala McGonagallová na lístek pergamenu, který ležel kousek od Hermiony. Ta ležela na zemi a vůbec se nehýbala. Měla pěvně sevřená víčka a ve tváři bolestivý výraz. Daniel se sehnul a vzal do ruky ten lístek.

„Nesahejte na to, pane Reede!“ okřikla ho McGonagallová.

Daniel na to nedbal a přečetl si, co tam bylo napsáno.

„Takhle dopadnou všichni přátelé Harryho Pottera,“ řekl nahlas a lístek v ruce zmačkal.

Všechno v něm vřelo. Když nemůže Voldemort najít jeho, zkouší ublížit jeho přátelům.

„Danieli, skoč pro mámu. Tady bude potřeba spíše její umění,“ otočil se Sirius na Daniela.

Ten přikývl a rozběhl se k němu do kabinetu.

„Co se děje? Jak je na tom ta dívka?“ vyzvídali, když se objevil v místnosti.

„Musíš jít se mnou, mami. Sirius potřebuje tvoji pomoc,“ podíval se Daniel zoufale na mámu a čekal.

Lily vstala, jediným mávnutím hůlky si změnila podobu a vyrazila za Danielem.

„Co se ti podařilo zjistit?“ zeptala se Siria, když se sklonila nad Hermionou.

Sirius něco zamumlal, takže to ostatní neslyšeli. Lily zalapala po dechu.

„Odneste ji na ošetřovnu. Kdo tady učí lektvary?“ otočila se Lily na profesorku McGonagallovou.

„Horacio Křiklan,“ odpověděla jí zaraženě profesorka.

„Zůstaň u ní, já připravím lektvar a přijdu za vámi,“ sdělila Lily Siriovi.

„Danieli, můžeš mi ukázat, kde má kabinet profesor Křiklan?“ otočila se na syna.

Ten přikývl a rychlým krokem opustili nebelvírskou věž.

„Co se jí stalo?“ zajímal se Daniel.

„Kletba z černá magie. Hodně bolestivá kletba. Po nějaké době by ji to zabilo. Naštěstí znám lektvar, který jí toho kouzla zbaví,“ uklidnila ho Lily, když si všimla jeho vyděšeného výrazu.

Daniel krátce přikývl.

Konečně stanuli u dveří profesorova kabinetu. Daniel naléhavě zabušil na dveře. Za chvíli se v nich objevil rozespalý profesor.

„Co se děje? Pane Reede, co tu děláte tak pozdě?“ vykoktal ze sebe Křiklan.

„Nemáme moc času, pane profesore. Někdo očaroval slečnu Grangerovou. Musím tu udělat jeden lektvar,“ promluvila Lily.

„Slečnu Grangerovou? Jak se to stalo?“ vyděsil se Křiklan.

„Teď vám to nemůžeme vysvětlovat, pane profesore. Musíme rychle udělat ten lektvar, jinak na tom bude slečna Grangerová ještě hůř,“ zarazila ho Lily a protlačila se do učebny.

Křiklan jim otevřel skříň s přísadami. Lily hůlkou zapálila plamen pod kotlíkem a začala s přípravou. Sem tam posílala Daniela pro různé přísady a několikrát musel dokonce Křiklan sáhnout i do svých soukromých zásob. Celou dobu si pro sebe něco mumlala.

Daniel radši mlčel, aby ji náhodou z něčeho nevyrušil. Jen pozoroval, jak je jeho máma skvělá. Už několikrát slyšel, že měla nadání na lektvary. To co tu předváděla, to už bylo umění.

Po patnácti minutách se Lily narovnala.

„Hotovo,“ oddechla si ulehčeně.

„A co teď?“ zadíval se na ni zvědavě Daniel.

„Musíme na ošetřovnu, dát ten lektvar slečně Grangerové,“ oznámila mu Lily a přelila lektvar do připravených lahviček.

Rychle poděkovali Křiklanovi a hnali se na ošetřovnu. Když tam doběhli, našli kolem Hermioniny postele stát Siriuse, McGonagallovou, madam Pomfreyovou, Brumbála a k Danielovu překvapení i Snapea.

„Kristin?“ otočil se na ni Sirius.

Lily to nijak nepřekvapilo. Musel si vymyslet nějaké jiné jméno, jinak by to působilo dost podezřele.

„Pusťte mě k ní, jinak bude pozdě,“ podívala se vážně na Brumbála a Snapea.

„Kdo jste, madam?“ chtěl nejdříve vědět Brumbál.

„Jsme Kristin Reedová, Danielova matka. Přihlašovala jsem k vám svého syna. Pustíte mě už za slečnou Grangerovou?“ Lily už byla celkem netrpělivá a snažila se Brumbála nijak neuřknout.

Brumbál přikývl a pustil ji k Hermioně. Lily otevřela jednu lahvičku a nalila ji Hermioně do krku. Ihned ji zmizel ten bolestivý výraz z tváře a začala klidně dýchat.

„Zítra jí dáte tyhle dva zbývající. Jeden ráno, druhý večer, pak už by měla být v pořádku,“ vtiskla dvě zbývající lahvičky do ruky ošetřovatelce a chystala se k odchodu.

„Děkujeme, paní Reedová,“ zvolal za ní ještě Brumbál.

Lily přikývla a kývla na Daniela, aby šel s ní.

„Vážně bude Hermiona v pořádku?“ zeptal se Daniel, když na chodbě osaměli.

„Naprosto, jen bude chvíli trvat, než se z toho zážitku vzpamatuje,“ přikývla Lily.

Vrátili se zpátky do Siriova kabinetu. Čekal tam na ně James, Petunie, Justin a k Danielovu překvapení i Ginny. Jakmile se za nimi zavřely dveře, přistoupila k němu a vrazila mu pořádnou facku.

„To bylo za co?“ zeptal se Daniel ublíženě.

„Ty se ptáš?! Zmizíš si a nikdo tě nemůže najít a teď si tu stojíš a předstíráš, že jsi někdo jiný! Ale co je slavnému Harrymu Potterovi na lidech, kteří se o něho bojí, že?!“ křičela na něj Ginny.

James a Justin se zhroutili v záchvatu smíchu. Petunie to jen vyděšeně sledovala a Lily měla co dělat, aby se nerozesmála.

„Pochop, Ginny, že jsem neměl na vybranou. Je to důležité pro můj úkol,“ bránil se Daniel.

„Ano, Harry má pravdu. Víme, že se o něj bojíte, ale jinak to nešlo. Musíme totiž Voldemorta donutit, aby se soustředil na něco jiného, abychom se mohli naplno pustit do války,“ přidal se do hovoru James, který se jakž takž vzpamatoval.

„Vlastně je to tak trochu naše vina. My Harryho donutili, aby se soustředil na výcvik a o ostatní se nestaral,“ promluvila Lily, která si vrátila svoji pravou podobu.

Ginny chvíli nemohla najít slova.

„A vysvětlíte mi, proč jste se tu najednou objevili?“ zeptala se s pohledem upřeným na Jamese a Lily.

„Posadíme se na to?“ usmál se James.

„Vy jí to chcete všechno říct?“ divil se Daniel.

„Lepší je říct jí to rovnou než aby do něčeho strkala sama nos,“ připustil neochotně James.

Daniel pokrčil rameny a nechal rodiče, aby dovyprávěli celý příběh. Ginny docela překvapilo, když se dozvěděla, kdo je Justin ve skutečnosti. V půli vyprávění se k nim připojil Sirius a i on se s Ginny podělil o svůj příběh.

„Je ti jasné, že o tomto nemůžeš nikomu říct,“ podíval se na ni vážně James.

Ginny přikývla na znamení, že to nikomu nepoví.

„Co takhle kdyby si ji vzala tady Lily do parády a něco ji naučila. Ginny je docela šikovná a řekl bych, že nám bude i hodně užitečná,“ nadhodil Sirius.

„To není špatný nápad, ale nejdřív to musím projednat s Radou,“ přikývla Lily, luskla prsty a najednou byla pryč.

Mládeži na to docela zírali.

Za chvíli se vrátila se širokým úsměvem na tváři.

„Schválili to. Říkali, že Ginny bude v tomto příběhu dost důležitá,“ mrkla na Jamese a tvářila se docela tajemně.

Ten ale nejspíše pochopil dost jasně, protože souhlasně přikývl a nějak divně se podíval na syna.

Daniel si vyměnil nechápavý pohled s Justinem.

„Pustíme se do toho už zítra, co říkáš,“ otočila se Lily na docela vykulenou Ginny.

„Dobře,“ přikývla zrzka.

„No, mládeži, asi byste se měli vrátit zpátky na kolej. Sejdeme se ráno při tréninku,“ věnoval James pobavený pohled oběma mladíkům.

„A, Ginny,“ zavolal ještě na zrzku, než opustila místnost.

„My se tam uvidíme taky,“ mrkla na ni Lily a konečně je všechny propustili ze Siriova kabinetu.